Obyčeje a zvyky

Staré obyčeje a zvyky našich občanů zachované do doby druhé světové války

Každý nový rok býval započat novoročním svátkem se slavnějšími bohoslužbami v kostele a s lepším svátečním obědem. Služebné, zaměstnané u rolníků, mívaly placené volno do svátku Tří králů, tj. 6.ledna.

Ve svátek Tří králů chodívali po návsi chudobní chlapci přestrojení jako ministranti s papírovými čepicemi a korunami na hlavách. Třetí král byl vždy v obličeji začerněn, aby představoval krále mouřenína. Chodívali dům od domu a zpívali různé koledy, za což bývali obdarováni drobnými penězi, koláči nebo ovocem.

Na ostatky, před dobou postní, chodívala místní chasa v maškarním převlečení, hráli na harmoniku a jiné nástroje a navštěvovali domácnosti v obci, kde bývali obdarováni něčím k jídlu, pití nebo peněžním příspěvkem ve prospěch Sboru dobrovolných hasičů. Odpoledne pak bývala v obci muzika, při které museli nově ženatí nebo nově příchozí muži do obce něco poplatit svým sousedům. O půlnoci starší vdané ženy holily muže dřevěnou břitvou, místo zrcadla měly plechové strouhátko a za holení vybírali peníze, za které si pak koupily kořalku pro zlepšení nálady. Hrálo se, popíjelo a tančilo až do bílého dne, za zpěvu tehdy populární písničky "My jsme ta veselá bída", dobře vystihující tehdejší chudobnou veselost.

Posledního dubna bývalo za obcí na Hřesku "pálení čarodějnic". Byly zapáleny ohně, od nich pak byla zapalována stará košťata, která po zapálení mládež vyhazovala do výše. Kolem ohňů pak svobodná chasa zpívala a tančila.

Koncem dubna nebo počátkem května bývaly stavěny na návsi vysoké štíhlé máje s ozdobenými vršky, které pak místní mládež v noci hlídala, aby jim je ze sousedních obcí neskáceli a neodvezli. Koncem května bylo slavnostní kácení prováděné přestrojenými maškarami, které rovněž přestrojený "hajný" odháněl od máje. Potom následovala na návsi taneční zábava při dechové hudbě.

Během léta pořádali místní hasiči výletní taneční zábavy v přírodě, s dechovou hudbou, pořádané na návsi nebo na upraveném místě u lesa před Horou.

Po skončení žňových prací bývaly v obci dožínky, slavnost, při níž mládež chodívala s věncem ke starostovi obce, kterému slavnostně hlásila skončení žňových prací, blahopřála užití sklizené úrody ve zdraví jeho a všech občanů, s pozváním účasti na dožínkové taneční zábavě.

Na podzim se v některých domácnostech vařilo povidlí ze švestek, které bylo nutné vařit i v noci. Do těchto domácností chodívala svobodná chasa s harmonikou na "lízačku povidlí". Při vaření hráli a zpívali a pomáhali míchat v kotli povidlí. Míchání bylo dříve výhradně ruční, s upraveným míchadlem, později, před 2. sv. válkou, na elektrický pohon.

Od počátku prosince do vánoc chodili občané římskokatolického vyznání ještě za úplné tmy, před šestou hodinou ranní, do kostela ve Vískách na "roráty", tj. zvláštní adventní bohoslužby. Ve starších dobách si na cestu svítívali smolnými loučemi, později lucernami na petrolej a v době před 2. sv. válkou elektrickými kapesními svítilnami.

Na Štědrý den býval dodržován přísný půst od masitých pokrmů. Večer se scházívali všichni členové rodin doma u vánočních stromků, které bývaly ve starších dobách ozdobeny většinou jablky a ořechy, jen v bohatších domácnostech i doma zhotoveným cukrovím a teprve po 2. sv. válce výhradně cukrovím z nakoupených kolekcí. Ve válečných letech bývaly stromky ozdobeny chudobně, hlavně za první sv. války bývaly ozdoby jen papírové, v mnohých domácnostech si ani takové ozdoby nemohli dovolit.

Členové rodin si vzájemně věnovali vánoční dárky. U osvětlených vánočních stromků se pak společně hlasitě modlívali a zpívali vánoční náboženské písně. Rovněž společně vzpomínali na zemřelé členy svých rodin.

V dřívějších dobách se dodržovaly i tradiční štědrovečerní zvyky, jako krájení jablek se sledováním skladby jejich jader, pouštění ořechových skořápek se svíčkami na vodu, lití olova do vody, aj. Venku se slavnostně střílelo z loveckých pušek a v pozdějších dobách byly vystřelovány i světelné rakety.

Ve hlavní vánoční svátek, 25. prosince, chodívali občané hojně na půlnoční bohoslužby a dopolední velké slavnostní bohoslužby, doprovázené mnohdy i hudbou kapely.

Na svátek sv. Štěpána, 26. prosince, chodili kočí zaměstnaní u rolníků na placenou dovolenou až do Nového roku. Odpoledne chodívaly některé chudobné děti po vsi zpívat u domů koledy, aby si něco vykoledovaly. Večer pak bývala v místním hostinci, později v Hasičském domě, taneční zábava.

Po vánocích se pak začalo s draním peří, k němuž se scházívaly obyčejně starší ženy a babičky. Při této práci si vyprávěly všechny nové události v obci a celém okolí, nebo se předčítaly poutavé knihy. Skončení této práce pak bylo oslavováno domácí hostinou.

Dříve se v některých domácnostech v zimě pálila domácí slivovice ve speciálním přístroji zapůjčovaném finanční správou z Boskovic za denní poplatek.

Mnohé z těchto starých obyčejů a zvyků v naší obci počátkem 2. sv. války zcela zanikly a nebyly již obnoveny.