2.světová válka
V měsíci lednu, psal se rok 1938, pozorovali místní občané, stojící v hloučku na návsi, rudou záři rozprostírající se od severní po západní část obce. Vždy na některých místech slábla a jinde zase intenzita sílila. Mnozí lidé ve strachu usuzovali, že se jedná o zlé znamení předpovídající nějakou pohromu lidstvu.
V květnu téhož roku byli náhle povolání k mimořádnému cvičení ve zbrani někteří místní muži.
23. září,o jedenácté hodině před půlnocí, byla vyhlášena mobilizace. V brzkých ranních hodinách přišla do Pamětic mobilizační vyhláška určujíci povinnost mužům do 40 let narukovat k obraně státu.
Západní mocnosti v obavě před možností rozpoutání války v Evropě nařídily tzv. Mnichovskou dohodou dne 29.1.1938 československé vládě bezproblémové umožnění přičlenění pohraničí německé Říši. V té době bylo celé Československo obklíčeno ozbrojenými armádami sousedních států. Rozbití státu bylo ještě před okupací dovršeno osamostatněním Slovenska. Z celé republiky tak zůstaly žalostně okousané zbytky Čech a Moravy odsouzené k zániku.
15. března 1939 majitelé radiových přijímačů zaslechli hlášení tohoto znění: "Německá vojska vstoupila dnes ráno o šesté hodině na naše území. Žádáme všechny obyvatele Čech a Moravy, aby zachovali naprostý klid a šli klidně za svou denní prací." Tato zvěst se nesla od úst k ústům a zanedlouho obecní sluha bubnoval a hlásil, že se Čechy a Morava staly součástí Německa. Silnicemi proudily kolony vyzbrojených německých vozidel , nadšeně vítaných Sudetskými Němci, zatímco obyvatelé bývalého Československa přihlíželi s úzkostí a s předtuchou neblahé budoucnosti.
Ještě téhož roku byly občanům vydány potravinové lístky na omezené množství potravin. Pro každého zemědělce byla zavedena podrobná evidence zemědělské výroby všech odvětví, samozásobitelské spotřeby a evidence povinných dodávek. Každé nedodržení stanovených zákonů bylo přísně potrestáno, většinou smrtí. Později byla uzákoněna pracovní povinnost práceschopných občanů od 16 do 60 let. Úřady práce disponovaly pracovními silami, bez jejichž svolení nesměl nikdo do zaměstnání nastoupit ani je opustit. Pokud někdo tak učinil, byl pracovně odveden do Říše. Toho velmi využívali bezcitní zaměstnavatelé, kteří bezohledně vykořisťovali otrocky žijící lid.
Počátkem roku 1939 byla započata stavba dálnice spojující Breslau s Vídní vedoucí oblastí Malé Hané mezi Paměticemi a Knínicemi. Dálnice určená pravděpodobně pro vojenské nebo obchodní účely měla být dvouproudová, široká asi 50m. Pro malý počet pracovních příležitostí se na výstavbu této komunikace hlásili někteří občané z naší obce, většinou s nedostatečnou výměrou vlastní půdy. Na katastru naší obce byly postaveny byty pro dělníky pracující na stavbě, kteří byli dočasně ubytováni v hasičském domě a v jednom z místních domků. Celým krajem se tak neslo pískání lokomotiv a rachot strojů pracujících na dálnici.
První nebezpečnou událostí v naší obci se stal nerozvážný čin některého z okolních obyvatel, který u příležitosti německých oslav vyvěsil na samý vršek dřevěné rozhledny bílé prostěradlo s našitou pěticípou hvězdou a posléze nařezal její nosné stožáry. O tomto činu bylo informováno gestapo a zanedlouho byla celá část obce, Amerika, obklíčena a byli vyslýcháni podezřelí lidé. Obci bylo vyhrožováno vypálením. Tehdejší starosta naší obce umějící částečně německy spolu s četníky ze Šebetova přesvědčil gestapo, že takového činu nikdo z naší obce nebyl schopen a odvrátil tak nebezpečí od místních obyvatel.
Roku 1941 byly zastaveny veškeré práce na výstavbě dálnice a firma Carl Rose pracující na stavbě v okolí Pamětic odstěhovala své příslušenství i dřevěné příbytky, dle dochovaných zápisků, do Polska. Chtěla odvést i své zaměstnance, mnohé z řad obyvatel naší obce. Ti tak měli velké problémy s rozvázáním pracovních poměrů, většinou s výmluvou výpomoci v zemědělství. Další práce na dálnici již zahájeny nebyly. Tím se údajně splnila zvěst o tom, že bude započata práce na velké komunikaci, která však nebude dokončena a tak dávala lidem naději v ukončení války. V tomtéž roce vstoupilo do války po boku Říše osamostatněné Slovensko. Toto však nebylo snem tamních obyvatel a tak mnozí uprchli do hor, kde spolu s ruskými partyzány tvořili základ slovenského ozbrojeného povstání.
Roku 1942, po atentátu na Heydricha, byli pro nedostatek pracovních sil v německém zbrojním průmyslu mobilizováni lidé narozeni v letech 1920-1925. Týkalo se to i mnohých místních občanů, transportu se uchránili jen dva občané Pamětic, kteří se včas přihlásili do práce v zemědělství. Ti, kteří byli odtransportováni, však svá místa v Německu pro záchranu životů brzy tajně opustili a uprchli zpět a skrývali se v okolních lesích Pamětic a kůlnách u svých známých. Někdo však tyto hochy udal gestapu a to vyslalo četníky ze Šebetova, aby je zatkli. Ti však byli natolik vlídní, že je buď v předstihu varovali nebo šli do Ameriky úmyslně ve dne, aby byli z dálky viditelní. Udávání však pokračovalo a uprchlíci byli zatčeni. Znovu však utekli a skrývali se v lesích a úkrytech až do konce války.
Roku 1943 byla německá vojska poražena v bitvě u Stalingradu. Okupujícímu vojsku se tak velmi přitížilo a chyběli jim veškeré zásoby potravin. Po vesnicích probíhaly kontroly stavu hospodářských zvířat. Německá vojska vyhledala tehdejšího starosty Pamětic, se kterým měla daná kontrola proběhnout. Ten, ve snaze zmírnit následky nárazové kontroly u občanů, celou akci pozdržel na půdě svého příbytku, zatím co jeho manželka potají obešla vesnici a všechny upozornila.
Dne 11.1.1944 před půlnocí byli naši občané vyrušení ze spánku kolonou 60 nákladních a osobních vojenských vozidel se zatemněnými světly. Tak se vesnicí prohnalo tušení, že se bude někde poblíž dít nějaký strašlivý násilný zásah. V 1 hodinu v noci se pak ozvaly silné rány na dveřích jednoho gruntu na návsi, kde právě přespával občan z Drválovic. Byl zatčen gestapem. Druhý den se pak obcí roznesla zpráva o pozatýkání 18 lidí z Drválovic za údajnou spolupráci s partyzány. Přes všechna drastická opatření a velmi přísné tresty odposlouchávali mnozí majitelé radiových přijímačů v noci vysílané zprávy z Moskvy o vítězném postupu sovětských vojsk na východních frontách v blízkosti polských hranic a Podkarpatské Rusi.
Sovětská armáda společně s naší čs. armádou vytvořenou v SSSR překročila v lednu roku 1945 hranice Slovenka. Bylo u nás vydáno nařízení káceti silné rovné stromy a zhotovovat protitankové zátarasy na silnicích k zadržení postupujících osvobozeneckých vojsk. Lidé si budovali vlastní podzemní kryty z obavy před pozemními boji ustupujících německých vojsk. Počátkem dubna projížděl naší obcí od Sudic k Vískám nějaký vyšší vojenský hodnostář, který se v rozčílení vrátil od zátarasy v Hoře zpět do obce a v nevědomosti o příkazu ke zhotovení těchto zátaras přisuzoval čin místním partyzánům.
Do obce pronikali důvěrné zprávy o povstání našeho lidu v Praze a o jeho pouličních bojích s okupanty, dále také o smrti německého vojevůdce Adolfa Hitlera. Ustupující německá vojska na západ se brzy dostala až k nám a naší vesnicí po 3 dny a noci projížděly kolony německých vojsk. Cestou odhazovali veškerou přítěž. Vesnicí se také táhly vozatajské a zásobovací kolony s povozy, někteří vojáci odbíhali a žádali vodu na pití, která jim byla poskytnuta. Jiní chtěli civilní oblečení, to jim však nikdo z občanů neposkytnul. Snažili se také vyměnit své unavené koně, jež také některým občanům sebrali. Téměř v patách za ustupující německou armádou kvapem přijížděla početnější sovětská armáda. Pamětice nenavštívila, ale mnozí občané se účastnili jejich uvítání u Drválovic. Po odjezdu německých vojsk přijel jeden příslušník sovětské hlídky na koni, ozbrojen samopalem, hledající ukryté Němce. Také přicestovala čs. armáda, která tu přenocovala a byla patřičně pohoštěna.
Prostřednictvím nového revolučního národního výboru byla pak v naší obci vyhlášena místní mobilizace mužů do 45 let na pomoc osvobozenecké armádě. Byli vyzbrojeni puškami a zařazeni do služby jednak na hlídání železniční tratě přes Letovice, po níž se vracel zpět do Prahy po emigraci DR. Ed. Beneš. Dále hlídali 1200 německých dezertérů zadržených hlídkami.
Dne 11.5.1945 bylo naší vládou vyhlášeno obnovení samostatnosti Československého státu s vlastní samosprávou Slovenska.
A tak jsme po 6-letém strádání a teroru nabyli opět radostného pocitu svobody, na domovech se objevily státní vlajky a ozvala se československá hymna naplňující naše nitro radostí. Jednou z největších poválečných událostí byl odsun občanů hlásících se k německé národnosti na území bývalých Sudet a osídlování těchto krajů českými obyvateli.
